Tadeáš Hájek z Hájku

(po r. 1525 Praha – 1. 9. 1600 Praha). Akademickou dráhu zahájil jako profesor matematiky na pražské univerzitě. Byl mj. osobním lékařem císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. a protomedikem království českého. Vydal několik pojednání o kometách (byla po něm pojmenována planetka a kráter na měsíci). Stýkal se s významnými učenci, např. Tychonem Brahem a Janem Keplerem. Je autorem tří lékařských rozprav a překladatelem monumentálního herbáře P. O. Matthioliho do češtiny.  Chci vědět víc

Jan Jessenius

(27. 12. 1566 Vratislav – 21. 6. 1621 Praha). od roku 1594 působil jako profesor lékařství a chirurgie ve Wittenbergu a v Rostocku. od roku 1608 byl osobním lékařem císařů Rudolfa II. a Matyáše II. v letech 1600 a 1605 provedl v Rečkově koleji v Praze veřejné pitvy, jejichž popis poprvé vyšel tiskem jako přednášky. v období 1617–1620 byl rektorem a kancléřem pražské univerzity. Zapojil se do protihabsburského odboje a spolu s jeho ostatními představiteli byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí.

Jan Marcus Marci z Kronlandu

(13. 6. 1595 Lanškroun – 10. 4. 1667 Praha). od roku 1626 působil jako profesor na pražské lékařské fakultě. Proslul nejen jako významný odborník v oblasti teoretické medicíny (je autorem řady ceněných spisů) a úspěšný lékař, ale i jako fyzik – zejména svými prioritami v mechanice a optice. Osobně se znal mj. s W. Harveyem, s jehož objevem krevního oběhu seznámil naši veřejnost prostřednictvím disertace jednoho ze svých žáků (J. Forbergera). Byl členem anglické královské společnosti nauk.  Chci vědět víc

Jiří Procháska

(10. 4. 1749 Blížkovice – 17. 7. 1820 Vídeň). Jako profesor anatomie, fyziologie a očního lékařství působil nejprve na vídeňské univerzitě, řádnou profesuru získal v roce 1778 na univerzitě pražské. Všechny obory, kterým se věnoval, obohatil svými publikacemi. Jeho nejvýznamnější práce, v níž objevným způsobem pojednal o nervovém reflexu, vyšla v roce 1784 v Praze. Procháskova učebnice fyziologie vyšla třikrát a byla používána na evropských lékařských fakultách.  Chci vědět víc

Jan Evangelista Purkyně

(18. 12. 1787 Libochovice – 28. 7. 1869 Praha). Náš nejvýznamnější biolog a lékař. Patří k zakladatelům moderní fyziologie, biologie, embryologie, histologie, farmakologie, srovnávací anatomie a antropologie. Ohlas vzbudila už jeho dizertace z r.1818 o vidění. v letech 1819–1822 pracoval jako prosektor a asistent v anatomickém ústavu. Poté odešel do Vratislavi, kde působil jako profesor fyziologie. do Prahy se vrátil v r. 1849. s Purkyňovým jménem je spojena řada objevů. Mj. jako první popsal živočišnou buňku coby základní stavební jednotku tkání.

Karel Rokytanský / Carl Rokytansky / Rokitansky

(11. 2. 1804 Hradec Králové – 23. 7. 1878 Vídeň). Tři roky studoval medicínu na pražské fakultě a následně přešel na vídeňskou. v letech 1834–1875 zde působil jako profesor patologické anatomie. Je považován za jednoho ze zakladatelů tohoto oboru. Provedl více než 60.000 pitev, o nichž vedl vzorné protokoly. S jeho jménem je spojena řada onemocnění (např. polyarteriosis nodosa, zánětlivý původ aterosklerózy).  Chci vědět víc

Jan Horbaczewski

(15. 5. 1854 Zubnice (u Drinopolu) – 24. 5. 1942 Praha). Roku 1883 se stal prvním profesorem lékařské chemie na české lékařské fakultě. Coby asistent vídeňské lékařské fakulty provedl v roce 1882 jako první na světě syntézu kyseliny močové z močoviny a glycinu. Napsal první českou učebnici lékařské chemie.  Chci vědět víc

Rudolf Jedlička

(20. 2. 1869 Lysá nad Labem – 26. 10. 1926 Harrachov-Nový Svět). od roku 1907 byl profesorem chirurgie, v roce 1922 se stal naším prvním profesorem rentgenologie a radiologie; byl průkopníkem těchto nových oborů v Evropě. Charismatická osobnost s hlubokým sociálním cítěním, zakladatel ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků.  Chci vědět víc

Vilém Laufberger

(29. 8. 1890 Turnov – 29. 12. 1986 Praha). Světově uznávaný fyziolog a biochemik, v letech 1936–1953 byl přednostou fyziologického ústavu pražské fakulty, poté přednostou Laboratoře pro vyšší nervovou činnost ČSAV. Byl průkopníkem endokrionologie; v roce 1934 objevil feritin.

Jan Janský

(3. 4. 1873 Praha – 8. 9. 1921 Černošice). Profesor psychiatrie a zástupce přednosty psychiatrické kliniky. Založil likvorologickou laboratoř a jako první u nás se věnoval biochemickému a serologickému výzkumu mozku. Ve svém habilitačním spise přispěl k objevení čtyř krevních skupin.  Chci vědět víc

Karel Raška

(17. 11. 1909 Strašín – 21. 11. 1987 Praha). Světově uznávaný mikrobiolog a epidemiolog. Působil nejprve na pražské fakultě, od roku 1952 v AVČR a v letech 1963–1970 i ve WHO. Zde byl vedoucím úspěšného programu, který vedl k eradikaci varioly.  Chci vědět víc

Arnold Pick

(20. 7. 1851 Velké Meziříčí – 4. 4. 1924 Praha). od roku 1886 byl profesorem a prvním přednostou německé psychiatrické kliniky v Praze. Významný badatel v psychiatrii a neurologii. Založil pražskou neurologickou školu, která patřila spolu s mnichovskou k nejvýznamnějším na světě. S Pickovým jménem je spojeno několik objevů (Pickův svazek, Pickova demence, Kahler-Pick syndrom).  Chci vědět víc

František Heřmanský

(22. 2. 1916 Praha – 8. 12. 1980 Praha). Významný český internista-hematolog. od roku 1950 působil na 1. interní klinice LF UK. V roce 1959 společně s P. Pudlákem popsal syndrom poruchy tvorby pigmentu spojený s krvácivostí – později byl nazván syndrom Heřmanský-Pudlák.  Chci vědět víc

Vincenc A. Bochdalek / Bohdalek

(11. 2. 1801 Skřípov – 3. 2. 1883 Litoměřice). Významný anatom a patolog. v roce 1840 se stal prvním profesorem patologické anatomie u nás, poprvé začal tento obor přednášet a založil i jeho muzeum. Učinil několik objevů – foramen Bohdaleki, hernia Bohdaleki, ganglion Bohdaleki.  Chci vědět víc

Vilém Dušan Lambl

(5. 12. 1824 Letiny – 25. 2. 1895 Varšava). Profesor patologické anatomie a vnitřního lékařství; působil v Charkově, Varšavě a Praze. Objevil a popsal původce průjmového onemocnění, který byl na jeho počest později nazván Giardia lamblia.  Chci vědět víc

Václav Treitz

(9. 4. 1819 Hostomice – 27. 8. 1872 Praha). Profesor patologické anatomie. Zasloužil se o postavení moderního ústavu (U Nemocnice 4); světový ohlas mu přinesla jeho práce o kýlách – Treitzova hernie je dodnes známá všem medikům.  Chci vědět víc

Gottfried Ladislav Rittershain / Rittershayn

(12. 5. 1820 Lvov – 20. 8. 1883 Zhořelec). Profesor dětského lékařství. Proslul mj. prací o rachitis, v níž dokazoval, že se nejedná jen o chorobu kostí, ale celkovou. V roce 1878 popsal dermatitis exfoliative.  Chci vědět víc

Otto Kahler

(8. 1. 1849 Praha – 24. 1. 1893 Vídeň). Profesor vnitřního lékařství na německé lékařské fakultě, od roku 1889 na fakultě vídeňské. Vynikající klinik, který měl velmi široký vědecký záběr; s jeho jménem spojen např. Kahler-Pick syndrom či Kahlerova choroba (myelom multiplex).  Chci vědět víc

Milan Hašek

(4. 10. 1925 Praha – 14. 11. 1984 Praha). Lékař, biolog a imunolog. v letech 1945–1949 byl asistentem na LF UK, od roku 1950 pak v ČSAV. Je spolutvůrcem objevu imunologické tolerance ve stejné době jako Meedawar, jeho objev a rovnocennost s Meedawarem nedávno popsal časopis Nature.  Chci vědět víc

Hans Chiari

(4. 9. 1851 Vídeň – 5. 6. 1916 Štrasburk). Profesor patologické anatomie na německé fakultě v Praze, v roce 1906 odešel do Štrasburku. Věnoval se otázkám patologicko-anatomickým, histologickým a bakteriologickým. Popsal např. syndrom Budd-Chiariho.  Chci vědět víc

Jan Brod

(19. 5. 1912 Nový Jičín – 10. 2. 1985 Hannover). Internista, kardiolog a zakladatel moderní české nefrologie a nefrokardiologie. Po srpnu 1968 odešel do exilu.  Chci vědět víc